Atlas ryb

Mřenka mramorovaná

Noemacheilus barbatulus

Popis:

Tato nevelká ryba patří do čeledi sekavcovitých. Je rozšířena v celé Evropě včetně evropské části Ruska. Chybí pouze v severním Skotsku, některých skandinávských zemích, v jižní Itálii a Řecku. U nás žije v mělčích chladnějších vodách, zejména v pstruhových pásmech.

Tělo, které dosahuje maximální délky 18cm a hmotnosti 80 gramů má válcovité, i hlava je zaoblená. Je zejména na hřbetě temně hnědé až do zelena zbarvena, na bocích pak nažloutle. U tlamy má šest vousků. Boky jsou zbarveny černým nebo temně hnědými skvrnami.

Žije na dně čistých potoků, ale i v průtočných rybnících. Živí se larvami pakomárů i některým jiným vodním hmyzem. Dožívá se pouze 5i let věku, proto již v prvním roce dorůstá délky 70mm (Průměrmá délka bývá 12cm a hmotnost 70 gramů). Samice naklade až 25 tisíc jiker. Je to poměrně hodně - ovšem tyto jikry maj mnoho nepřátel. Mřenka mramorovaná spolu se střevlí patří k hlavní potravě pstruhů. Je jen škoda, že se početnost této pohledné rybky v posledních letech neustále zmenšuje zejména v důsledku znečištění toků, i když jde o rybku jinak velmi odolnou. Mřenka je spíš noční rybou, ve dne se skrývá pod kameny nebo u kořenů. Lovit se nesmí, je celoročně hájena.

Okoun říční

Perca fluviatilis

Popis:

Je to nejrozšířenější okounovitá ryba v Evropě. Chybí pouze ve Skotsku, Norsku a jižních poloostrovech. Žije však také v celé severní Asii. V našich vodách jej lze ulovit ve všech pásmech tekoucích vod, od pstruhových po cejnové, ale i ve vodách stojatých. V některých nádržích se po určitý čas přemnožuje - zejména ve vodách mladých přehrad. Ve společenství štik se ovšem jeho stav vyrovnává na přijatelnou míru. Není-li tomu tak, pak je nanejvýš nutné nasadit do takových nádrží dravé ryby. Okoun nemá stanovenu nejmenší lovnou délku.

Tělo okouna je krásné - oválné, v bocích zploštělé, dvě hřbetní ploutve poměrně velké. První je větší a má typické silné a ostré ostny. I skřele má ukončeny velkým trnem. Hřbet bývá nejčastěji do černa s nazelenalým nádechem v olivovém tónu. Typické jsou jeho velké oči (proto okoun). Na bocích mívá až 9 svislých černých pruhů. Kromě hřbetních jsou všechny ostatní ploutve jasně červené. Výše vyklenutí okouního hřbetu je závislá na úživnosti vod i stáří ryby. Až v osmém roce života dorůstá délky nejvýše 40cm. Také v rekordních úlovcích, které registruje Český rybářský svaz, nebyl pětikilový okoun zaznamenán.

Další okouni se zrdžují v hejnech, větší údajně žijí jako samotáři, což pravděpodobně neplatí o některých přehradních nádržích. V jednom zálivu na orlické nádrži ulovil spoluautor této publikace za dvě hodiny (v létě!) 12ks okouna, z nich žádný neměl hmotnost menší, než půl kilogramu.... Rybář lovil na jednom místě.

Okounek pstruhový

Micropterus salmoides

Popis:

O této rybě by měla být psána spíš pohřební řeč, protože na našem území prakticky zaniká. Tvoří zvláštní čeleď okounovitých a jejím domovem je Severní Amerika, kde je velmi ceněnou a hospodářsky velmi významnou rybou. Dorůstá tam hmotnosti až 6kg. Do Evropy byl okounek pstruhový dovezen v roce 1803 a až v roce 180 vysazen do jihočeských rybníků. Pokusy s jeho osídlením povodí Labe a Dunaje se nezdařily. Neuspěl ani v intenzivní rybářské výrobě. Dnes je už jen v malém množství chován ojediněle v rybnících, například na Třeboňsku, Hlubocku i jinde.

Podobá se okounovi říčnímu, tělo však má nižší a robustnější, ale přední ploutev má stejně výrazné ostny. Je zabarven do nazelenala, stříbřité boky mají i měděný lesk. Hřbet je tmavozelený, břicho žlutobílé. Po celém těle má tmavé skvrny a na boku tmavší pás. V našich podmínkách dorůstá ve čtvrtém roce délky až 26cm, ve vzácných případech až 30cm a hmotnosti 2kg. Mlíčnák - samec - hlídá po výtěru oplodněné jikry v hnízdě z ostřicových i jiných kořínků. Po 14 dnech se z jiker vylíhne váčkový plůdek.

Původním životním prostředím okounka pstruhového jsou pomalu tekoucí vody, zarostlá jezera a nádrže. V mládí se živí zooplanktonem a vodním hmyzem, později pohlcuje pulce žab a drobnější rybky. Nemá stanovenu nejmenší lovnou délku.

Ostroretka stěhovavá

Chondrostoma nasus

Popis:

Tato ryba z početné čeledi kaprovitých je poměrně hojnou v moravských a slovenských řekách, i když proniká také do lipanových pásem větších řek. Stejně hojná je v jistých proudech studených vod pod přehradami, například pod Vranovem na Dyji. Není však v žádné české řece, přes pokusy o její aklimatizaci. V Evropě žije ve většině zemí.

Ostroretka je krásná ryba s pevným protáhlým tělem, které je přizpůsobeno silnějším proudům. Má velké šupiny. Tmavší šedozelený hřbet silně kontrastuje se svítivě stříbrným leskem celého ostatního těla. Až na hřbetní ploutev jsou všechny ostatní ploutve jasně červené. Ocasní ploutev má hluboce vykrojenou. Dna některých moravských nebo slovenských řek jsou ostroretkami přímo postříbřena. Pozoruhodný je tvar tlamy, či spíš tlamičky. Má tvar příčné štěrbiny s ostrými rohovými rty, které jí slouží k seškrabování řasových a rozsivkových nárostů na kamenitém dně. Tím vlastně v konzumaci potravy nekonkuruje žádnému jinému druhu ryb.

Nepodléhá "zimnímu spánku", přijímá potravu po celý rok. Dožívá se nejvýše 10 roků, kdy dosahuje maximálně 50cm délky. Její hmotnost bývá v průměru asi půl kilogramu, vzácně pak 1,5 kg. Lze ji ulovit na drobnější nástrahu na plavanou: na drobnější žížaly (červené - hnojáčky), na larvy chrostíka i na "bahýnko" (řasy). Vzhledem k tomu, že početnost ostroretek klesá, zakládají rybáři ve svazových líhních jejich umělý chov. Má nejmenší lovnou délku 30cm.